Je čtvrtek 26. června 2013 a Vendulka se mě rozhodlo zničit. Nestačí jí, že spím v noci po hodině a přes den nedělám nic jiného, než kojím. Začala trucovat a odmítá jíst. Jakékoli pokusy ji dokrmit sabotuje. Stříkačku nedá do pusy, ze lžičky spolkne tak 15 ml a další polovinu rozprskne do okolí. Ona řvoucí, já psychicky na dně přemýšlím, komu ji prodám a nechám si jen Beátku. Načež i ona propuká v pláč a domáhá se jídla. Tak to asi přehodnotím a prodám obě dvě. Doma bude klid, manžel se nebude stydět za strhanou a upocenou ženu, všechno se spraví.
Ihned sedám ke googlu a píšu “prodej dětí“ a co se nedočítám. Nacházím diskuzi, z níž vyplývá, že dítě lze koupit nebo prodat za 12 000 Kč. Sice mi to přijde docela málo, ale proč ne. Když však koukám na ty své princezny, pokračuji v hledání. Zadávám “dítě odmítá kojení“ a okamžitě na mě vyskakují hororové články o odstavení se, což okamžitě zavírám a pátrám dále. Chci kojit, i kdybych si to měla vybojovat.
Celá zdrcená zvedám telefon a volám pediatričce, sděluji svůj problém a ona mě okamžitě burcuje, abych začala dokrmovat umělým mlékem a v případě, že tento stav potrvá ještě den, ať s dětmi okamžitě přijedu. Ha, to ani omylem. Vykrmování nemluvňat jako husiček jsem si už užila dost od porodu, kdy jim mléko teklo i ušima a zvracely ho, jak měly přeplněná bříška. Opět sedám k notebooku a objevuji stránku Laktační ligy. Zprvu nedůvěřivě procházím jednotlivé záložky a rozhoduji se pro neinvazivní zákrok – volám laktační poradkyni a zdravotnici v jedné osobě
„Dobrý den, mám doma měsíční dvojčata a jedno z nich odmítá pít. Mohla bych se s vámi poradit, co s ním mám dělat? Už jsem z ní naprostou zoufalá.“
A na druhé straně se ozve líbezný, klidný hlas paní Lenky, která mě nejprve vyzpovídá, kdy se děti narodily, zda přirozeně nebo sekcí, kolik váží, jak probíhá kojení atd. Následně mě již hysterickou matku uklidňuje slovy, že mám doma malého puberťáka. Lapám po dechu. Puberta? Teď? Na to je snad ještě brzy, ne?
„Růstový sprut, to slyším poprvé. Jak dlouho to asi trvá?“
„Za pár dní by se všechno mělo srovnat. Dcerka se prostě jen vzteká, neboť mléko z prsu neteče tak, jak byla doposavad zvyklá. Obvykle se tak děje mezi 7. – 10 dnem doma, dále pak mezi 2. – 3. týdnem, 4. – 6. týdnem, ve 3., 4., 6. a 9. měsíci. A objevit se to může i v následujícím období, co je dítě kojeno."
Ze mě okamžitě opadává veškerý stres a nejsem na dceru jak hyena, která jí násilím rve prso do pusy, přičemž ona se propíná do luku. A představte si, stal se zázrak, neječí a pije! Kdybych mohla, dám si panáka. Tu velkou pubertu snad ani nepřežiju...
Přítomnost:
Je pátek 26. června 2020.
Beátka při cestě na hřiště: „Mami, na hřišti je asi Ríša, ale oficiálně to nevím."
Vendulka poté, co dorazí na hřiště: „Dobrý den, jmenuji se V. Popelková, je mi šest roků a jdu se houpat."
A syn to vše korunoval dotazem: „Co má v puse ten chlapec?"
Puberta nepuberta, zastavte čas!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat