Hra na doktora v novodobém provedení

"Péťo, maminka si na chvíli lehne," vysvětluji synovi po obědě.

"A ploč?" Nechápe.

"Protože mě bolí bříško."

"Aha, a ploč?"

"To se tak občas stává. Taky tě přece včera bolelo bříško."

 "Jo." Na chvíli se zamyslí a následně dodá: "Počkej, dojdu si plo nážadí."

 

Říkám si, že by nové léčebné metody? Asi mu ježíšek měl donést ten lékařský kufřík, kdo ví, co na mě vatáhne. A už běží zpátky ke mně, na gauč pokládá bednu s nástroji, vytahuje kleště a vysvětluje:

"Tlošku to štípne." Snažím se nesmát. Nechci mu kazit hru a hlavně mě zajímá, co všechno vymyslí.

Po chvíli kleště pokládá a do rukou bere nůž. Aha, říkám si, asi mě bude operovat. Dožaduju se utišjící injekce, aby mě to nebolelo. Přísně se na mě podívá a suše konstatuje:

"Dlž a neklič!"

Když z krabice vytahuje akušroubovák, předvádím herecký výkon hodný Oskara. Provrtává mi břicho skrz na skrz a jelikož není s výsledkem spokojen, pomocí vodováhy zkoumá, zda je řez dostatečně rovný. Nevím, co se mu hodinlo hlavou, každopádně operace je zřejmě u konce, neboť se rozhodl prozkoumávat, na kterou stranu se točí závit šroubku, když ho potřebuje připevnit. Jsem zvědavá, jaké pokusy na mě vyzkouší příště. Děkuji bohu, že prozatím od nikoho nedostal motorovou pilu. To bychom si asi hráli na Jacka Rozparovače ve verzi pro děti.