Úterý 8. července
2:00 Vendulka se budí hladová a já se po skoro čtyřech hodinách spánku cítím odpočatá.
4:00 Beátka se velice hlasitě hlásí o mléko. Aby také ne, když naposledy jedla v osm
večer. Jenže po deseti minutách, kdy je u prsu, se ozývá i Vendy.
V ložnici vypuká apokalypsa. Beáta řve, neboť byla odpojena od přísunu
mléka a Vundula se naopak dožaduje krmení. Tatínka jejich křik překvapivě budí. A
když vidí, jak bezradně bojuji, přiloží ruku k dílu a společně se děvčata
snažíme udolat. Béčko spí, takže muž se vrátil také do říše snů. Jen Vendulja ne a
ne zabrat.
5:30 Vendulka si dává ještě malý nášup a v 5:45 konečně zavládl v bytě klid. Ó,
sladký spánku. Aspoň hodinu a půl.
6:30 Manželovi
zvoní budík na mobilu a jak má ve zvyku, nevstává na první zabzučení, takže ho co dvě minuty zaklapuje.
7:00 Nakonec
se celý nevyspalý belhá z postele, jako by byl v posledním tažení.
Přeji mu krásné ráno a zvedám se k Beátce, neboť jí po dvouhodinovém
spánku vyhládlo.
7:30 Vendy se hlásí o příděl. Obě usínají a já jdu pod sprchu. Noční souboj a hromada
vyteklého mléka na mém těle zanechali své následky.
9:00 Posilněná
snídaní uléhám zpět do postele.
9:30 Beáta se budí na krmení, pije 60 ml a ještě 10 ml jí dodávám ze stříkačky. Vendula se též hlásí o mléko a dlouho bojuji, než zaberou.
10:45 Nastalo
ticho. Po špičkách se kradu z ložnice a pouštím se do vaření oběda
s nadějí, že ho i v klidu sním.
11:45 Usedám
k talíři a mlsně se olizuji nad dušeným kuřecím s rýží. Ještě ani
nepolknu první sousto a Vendy mi dává jasně najevo, že první má jíst mládě a
teprve poté máma.
12:00 Kojím a
jídlo stydne na stole. Jakmile je možnost, hltám ho studené, neboť není čas na hrdinství, teplý pokrm je jen pro fajnšmekry.
13:20 Beátka se dožaduje pozornosti. Bolí mě žaludek, ani nevím, zda hlady, nebo proto, že
jsem do sebe oběd naházela. Vážím ji a koukám, že vypila jen 20 ml. Takže do ní
ještě 40 ml dostávám přes stříkačku, aby byl chvíli klid.
13:50 Vendulka přeci nemůže být pozadu, zase chce pít. Jak tak sedím polonahá na gauči,
obložená polštáři a kojím, přemýšlím, co mi kojení jako matce vůbec přináší.
Bradavky mám rozcumlané, prsa nateklá k prasknutí, záda shrbená a bolavá z tíhy
poprsí, stojí mi to za to? A pak shlédnu dolů – holky se drží za ruku a pijí
moje mléko. Slzy se mi derou do očí.
15:00 Holky se opět budí hlady. No dlouho jim ten spánek nevydržel! Vendulka vypila jen 10 ml a usíná, Beáta 30 ml a také odpadá.
16:00 Opět se
hlásí o jídlo. Děvčata, konec, nejsem dojná kojná! Nastává křik, vztekání se. Nakonec se podvoluji.
17:40 Beáta mě začíná štvát. To už je zase hladová? Asi ano, lupla 60 ml, ani nemrkla.
18:00 Přichází
manžel z práce a nachází mě svlečenou, visící na gauči a totálně apatickou.
Chvíli si užívá pohled na nahou ženu, neboť slovo sex je u nás momentálně
sprosté slovo, které se nesmí vyslovovat. Nakonec se ujímá dětí a jde pro ně
chystat lázeň.
19:30 Beáta zase
pije a usíná.
20:20 Vendula se najedla a také usnula. Snad bude chvíli klid.
22:45 Vendy opět u prsu.
23:00 Beáta se nenechává zahanbovat. Jdu spát a věřím v dlouhý spánek. Manžel už si začíná
zvykat, že do 23. hodiny nemůže jít spát. Dnes dokonce vyžehlil celý koš
prádla, umyl nádobí, přenesl spící děti do ložnice, aniž by mě vzbudil a já si
tak aspoň trošku nadespala. Jako bych tušila.
Středa 9. července
1:25 Beáta brečí, koukám na budík a mám pocit, že špatně vidím. Opravdu bude půl druhé ráno? Řve jak blázen a abychom nevzbudily tátu, umlčuji ji u prsu. Usínám.
2:25 Vendy kňourá, vstávám, totálně vyčerpaná a odevzdaně kojím.
3:40 Dívky se mě snaží zničit. Nejprve řvou, protože dostatečně rychle nevyskakuji z postele, abych si je vzala k sobě. A vzápětí je ještě přebaluji a tudíž zdržuji od jídla. Chci umřít! Až mi někdo bude vykládat, jak si odjakživa přál mít dvojčata, dám mu přečíst svůj deník, aby pochopili, že patří do blázince!!!
5:35 Beáta kojena.
6:00 Vendula kojena.
6:30 Manžel vstává do práce, aniž by byl v noci vzbuzen, takže když na něho štěkám, zda by si mohl laskavě vypnout ten budík, že jsem na sračku unavená, rychle se obléká a zbaběle přede mnou zdrhá do práce. A dělá dobře. Dnes nemám náladu jeho poznámky o kráse mateřství a rodičovské dovolené.
7:30 Mám toho právě dost. Holky, konec! Nenechám se sakra zotročovat. Vytáhla jsem nosní odsávačku a Beátce vytáhla docela dost soplíku. Překvapivě nebojovala a po skončení znásilňování se na mě dokonce líbezně usmála. Pláču dojetím. Stejný proces podstoupila i Vendulka. Nadšením neskákala do stropu, ale nebrečela. Oddechla jsem si a doufala, že příště vše proběhne stejně.
7:50 Všechny tři jsme se najedly (nejprve holky a pak já) a v 8:30 šly spát.
10:00 Holky se opět napily a usnuly. Vendulka na molitanu v ložnici a Beátka v kočárku na chodbě. Mohla jsem se tak pustit do vaření a v klidu sníst teplé jídlo.
13:00 Po vydatném spánku se najedly. Chvilku jsem jim zpívala a povídala. A když už začaly vypadat unaveně, vyrazily jsme na čerstvý vzduch, že se projedu, uspím je a sama se natáhnu. Jaká utopie. Vendy vůbec neusnula a brzy se probrala i Beátka.
Odpolední kolotoč pokračoval dál a trval až do 18. hodiny, kdy mě vysvobodil manžel a vyrazil s dětmi ven. Vrátil se s nimi za necelé dvě hodiny, byly obě probrané, a tak jsme je vykoupali, nakrmili a uspali. Po opětovně dlouhém maratonu muž v jedenáct usnul a já poté, co nakojila Vendulku, také odpadla. Snad se mi zase nebude zdát o kojení.
Žádné komentáře:
Okomentovat