Od posledního příspěvku uběhla docela dlouhá doba. Nebyl ani tak problém s inspirací, jako spíše s přehodnocením vlastních priorit. Rozhodla jsem se přesměrovat svou energii jiným směrem. Dnešní text je první vlaštovkou projektu, do kterého jsem se pustila s vervou a doufám v jeho dokončení. Dnes vám dávám k přečtení úvodní kapitolu své knihy, na které poctivě pracuji a věřím, že v budoucnu spatří světlo světa. I vy mi k tomu můžete pomoci. Tedy čtěte a komentujte.
RADKA
Na recepci Kliniky dorazila kolem osmé. Na měkkých kožených sedačkách sedělo několik žen, evidentně čerstvě po zákroku. Usměvavá recepční si Radku odškrtla na seznamu pacientek a požádala o minutku strpení. Vzápětí zvedla telefon a něco šeptala do sluchátka. Radka její hovor nevnímala, zkoumavě si prohlížela přítomné dámy.
Všechny vypadaly docela unaveně. Nejvíce ji mezi nimi zaujala mladá holčina – kudrnaté vlasy měla lehce rozcuchané, oči uplakané. Co se jí asi stalo? Najednou se otevřely dveře výtahu a z nich vystoupil šarmantní muž v dobře padnoucím obleku a blížil se směrem k drobné plavovlásce. Ze sedačky se však zvedla asi pětatřicetiletá brunetka a políbila ho. Radka nemohla spustit zrak z té pobledlé dívky s opuchlýma očima, která na odcházející pár hleděla jako na zjevení. Najednou se té slečně v ruce rozsvítil mobilní telefon. Chvíli nehnutě hleděla na blikající displej, pak s hlasitým heknutím opatrně vstala a s minikabelkou v ruce se pomalým krokem sunula směrem k východu.
„Na shledanou,“ špitla a užmoulaným kapesníkem si utřela mokré tváře. Jakmile se za ní zavřely dveře, Radka se neudržela a zeptala se recepční:
„Prosím vás, na čem byla ta mladá slečna?“
„Na
plastice prsou.“
„Doufám,
že mi po zákroku bude líp než jí,“ zatvářila se nervózně.
„Určitě to zvládnete,“ nahodila americký úsměv a papíry, co držela v rukou, jí v tu chvíli vyklouzly. „Máte už něco za sebou. Pro ni byla plastika první operací,“ povzbudila Radku a s omluvným pohledem zmizela pod stolem.
No, snad má pravdu. Radka se šla posadit nedaleko zbývajících dam a představovala si, jak zde bude zítra sama čekat na manžela. Záviděla jim, že mají zákrok za sebou. Dál se v úvahách nedostala, přišla si pro ni totiž velice drobounká sestřička a odvedla ji do malé převlékárny.
„Tu si vyberte svoju skrinku. Do nej si schovajte všetky veci. Vyzlečte
sa do naha a oblečte tieto nohavičky a termoponožky,“ podala Radce balíček.
„Prinesiem si fotoaparát a odfotím si vás.“
Poslušně se tedy svlékla a oblečení úhledně poskládala do skříňky číslo sedm. Snad mi přinese štěstí. Rozbalila balíček s prádlem a když spatřila ty pidikalhotky, musela se pousmát. To je jak pro pornohvězdy. I tanga zakryjou víc. Zalitovala, že se na sebe nemůže podívat do zrcadla. Hm... a ten sexy čepeček na vlasy. Odložila jej na židli a v momentě, kdy do škříňky ukládala kabelku, se sestřička vrátila.
Požádala
ji, ať si stoupne k těm bílým dveřím a během chvíle byla fotodokumentace hotová. Radka se cítila nesvá, styděla se za svá prsa, ale nedala to na sobě znát.
„Môžete sa obliecť. Vezmem vás do vašej izby, kde budete čakať, kým si pro vás príde lekár,“ počkala sestra, až se zahalí do košile.
Radka si ji navlékla zavazováním dopředu. Nehodlala po Klinice pobíhat s holým zadkem. A beze slova sestru následovala. Procházely spolu dlouhou chodbou, zahnuly za dva rohy a Radka dostatečně dezorientována. I kdybych si tu operaci chtěla rozmyslet, z tohoto labyrintu prostě neuteču!
„Tu je vaša posteľ,“ otevřela
sestřička jedny z mnoha bílých dveří. „Pokojne si ľahnite a počkajte
na lekára,“ a bez dalších řečí odešla.
Radka se rozhlédla po místnosti
a ihned si všimla, že na stole u vedlejšího lůžka leží mobil
a toaletní potřeby. Čípak asi jsou? Položila tašku na postel
a šla se podívat do koupelny.
„Hm, hezký to tu je,“ zhodnotila své prozatímní útočiště. A při pohledu do zrcadla dodala: „Ty máš ale ránu!“ Dobrá nálada ji nepřešla ani v momentě, když se vrátila sestra a podala Radce prášek se slovy:
„Toto je tabletka na upokojenie.“
Jo ták, abych byla
povolnější. Lék poslušně zapila douškem vody a nechala si do ruky napíchnout kanylu. Netrvalo dlouho a do pokoje vstoupil doktor Martin Klouček.
„Dobré
ráno, jak se cítíte?“ přitáhl si k Radce židli.
„Nervózně
a natěšeně zároveň,“ odpověděla zcela upřímně.
„Nemusíte se ničeho bát. Já si teď všechno detailně nakreslím, sestřička vás odvede na sál, na chvíli si zdřímnete a až se proberete, bude z vás nová žena,“ zamrkal na ni. Černým fixem jí namaloval čáru mezi prsa a pak okolo. To je jako všechno? Čekala, že těch čar bude víc. Jakmile plastik dokončil svou přípravu, s úsměvem na rtech pronesl: „Tak se za chvíli uvidíme.“
Jen
co za ním klaply dveře, zase se otevřely a do pokoje přivezli mladou ženu
s obvázaným hrudníkem. Chvíli ji nechali spát a pak kolem ní začaly
pobíhat dvě sestřičky.
„Paní
Simono, probuďte se,“ snažila se ji jedna probrat. Pobledlá hnědovláska byla
evidentně v hlubokém spánku. Ani se nehnula.
„Simčo,
haló, otevřete oči!“ zkusila to druhá.
„Tak
co, vše v pořádku?“ přišla se do pokoje podívat vrchní sestra.
„Vůbec
se nám ji nedaří vzbudit,“ rozhodila rukama brunetka se zeleným čepcem na
hlavě.
„Zkoušejte to dál, já si mezi tím vezmu na přípravu tady paní,“ pohlédla na Radku.
„Simonko,
haló, potřebujeme pomoct. Jen přejdete na druhou postel a zase můžete spát.
Slyšíte mě?“ zacloumala lehce s pacientkou.
Radka
začala panikařit. Je ta žena na lůžku v pořádku?! Vysílala prosebné
signály směrem ke zdravotní sestřičce, která už ji chtěla odvádět. Teď
nemůžu jít na sál! Prosím, počkejte, potřebuju vidět, že se ta žena opravdu
probere. Neměla šanci. Operační harmonogram byl neúprosný, stejně jako přísný
výraz vrchní sestry. Radka vstala a se zrakem upřeným k nehybně ležící ženě vykročila
směrem ke dveřím. Najednou se jí však zamotala hlava a pár
vteřin na to ležela na studené podlaze v bezvědomí.